Historie
Firmou „Topf und Söhne“ je postavena moderní dvoukomorová pec v budově bývalého muničního skladu, který bude později označen za Krematorium I. Komora (mufle) je určena pro jedno tělo a za 24 hodin se počítá se spálením 70 mrtvol. Ve skutečnosti jich lze spálit i vyšší počet, když jsou těla vyhublá, jde jich do pece dát i více najednou. Tak jedna dvoukomorová pec dokáže spálit za 24 hodin až 115 mrtvol.
Dohled nad spalováním má třiatřicetiletý SS-oberscharführer Walter Konrad Quakernack, který někdy také osobně popravuje v márnici odsouzené střelou do hlavy.
Již v létě je zjištěno, že jedna pec v krematoriu nestačí. Proto je požadována další dvoukomorová pec. Žádosti je vyhověno a krematorium se stává výkonnějším. Dokáže průměrně spálit až 230 těl za 24 hodin.
V márnici krematoria proběhne druhý experiment. Márnice již dříve byla vybavena ventilací, která odvádí z místnosti zápach a dovnitř naopak přivádí čistý vzduch. Ve střeše jsou nyní vyříznuty tři čtvercové otvory, ty zakryty dobře těsnícími dřevěnými poklopy. Obelhaní sovětští vězni jsou pod záminkou dezinfekce donuceni se svléknout donaha, pak odvedeni do upravené márnice a tam zplynováni. Vše proběhne bez většího rozruchu a skončí pro nacisty úspěchem, všech 900 mužů po použití plynu zemře. Jde o celý transport, který do tábora dorazí.
Márnice, sloužící jako plynová komora, je 17 metrů dlouhá, 4,6 metru široká a 2,86 metrů vysoká. Má tedy rozlohu 78,2 metrů čtverečních.
Velení tábora požaduje vybudování třetí spalovací pece v krematoriu. Této žádosti je vyhověno.
V krematoriu v Auschwitz I. je uvedena do provozu třetí spalovací pec, aby se zvýšil jeho výkon. Po této úpravě je možné spálit 340 těl za 24 hodin.
Vzniká vlastně první malé stálé židovské sonderkommando, které je ubytováno v bloku 11 a izolováno od dalších vězňů. Tito vězni zajišťují na dvě směny obsluhu krematoria. Kápem je surový dvaadvacetiletý polský vězeň Mieczyslaw (Mietek) Morawa. Vlastní rukou ubije několik židovských vězňů. Topiči jsou dva Poláci, dvaatřicetiletý Jósef Ilczuk a čtyřiatřicetiletý Waclav Lipka, dalších osm členů komanda tvoří židovští vězni. Podle jejich předáka se jim říká Fischlovo komando. Třiadvacetiletý Goliath Fischl zemře v srpnu 1942 během tyfové epidemie.
Jedním z židovských vězňů je i dvacetiletý Filip Müller, který od května 1942 až do ledna 1945 slouží v různých krematoriích, útrapy tábora přežije a později podá klíčová svědectví u soudů.
Dozor v krematoriu koná jednadvacetiletý SS-unterscharführer Hans Stark, od 16 let příslušník SS. Při nahánění lidí do plynové komory vlastní rukou zavraždí mnoho osob, včetně žen a dětí. Po válce je odsouzen k deseti letům káznice.
Členům komanda je tolerováno, když si z věcí po zplynovaných berou jídlo, případně něco z oblečení, později i alkohol, cigarety a léky. Nesmí však brát žádné cennosti. Toto pravidlo zůstává zachováno pro všechna další sonderkommanda. Přes zákaz pod hrozbou smrti dokáží vězni „zorganizovat“ i cennosti a pak s nimi kšeftují. Uplácení a výměnný obchod se týká i stráží z řad esesáků.
Do tábora Auschwitz I. dorazí postupně dvě rodiny z oblasti Katowitz, každá má asi 20 členů, včetně dětí ve věku mezi 5 až 12 roky. Na nádvoří krematoria se musí všichni svléknout donaha, poté jsou odváděni do márnice, kde je SS-oberscharführer Palitzsch postřílí ranou do hlavy.
Tento postup se během roku 1942 mnohokráte zopakuje. V případě, že dorazí menší počet deportovaných, neplýtvá se na ně plynem, ale jsou zastřeleni přímo v márnici krematoria. Jde o skupiny až do počtu 230 osob, popravy zastřelením se někdy konají i třikrát týdně. Kromě Palizsche deportované popravuje i esesák Quackernack. Obsluha krematoria z řad vězňů je přitom zavřena ve skladu koksu. Vodit na popravu a držet při ní oběti zprvu pomáhá kápo Morawa, případně jeho polští kolegové vězni ve funkci topičů. Později jsou donuceni tuto činnost vykonávat i někteří členové sonderkommanda.
V Krematoriu I. v táboře Auschwitz I. dochází ke zplynování sonderkommanda od Bunkeru I. a Bunkeru II. Jde přibližně o 300 mužů. Následně jsou jejich těla v krematoriu spálena.
Dochází k rozšíření pohřebního komanda v Krematoriu I. v táboře Auschwitz I. Jde o 22 mladých židovských mužů, jedním z nich je i šestadvacetiletý Henryk Tauber, který přežije a později vypovídá u soudu. Mají se zaučit, aby byli schopni obsluhovat krematoria v Auschwitz II. – Birkenau. Dobu zaučování přežije 12 z nich.
Je ukončena činnosti Krematoria I v táboře Auschwitz I., poslední tam sloužící vězni jsou převedeni do sonderkommanda v Auschwitz II. – Birkenau. Přecházejí dva Poláci a šest židovských vězňů, mezi nimi i Stanislav Jankowski.
