Historie
Do tábora nastupuje šestatřicetiletý nacistický lékař SS-sturmführer Horst Schumann. Tento poručík letectva již brzo začne pracovat na programu sterilizace. Hned po svém příjezdu provede selekci a posílá první vězně na smrt pomocí fenolové injekce.
Vraždění pomocí fenolové injekce je v táboře už tradičním způsobem popravy. Používá se při menším počtu selektovaných vězňů z tábora, kdy jsou ti označeni za již práce neschopné. Oběť se musí svléknout donaha, je odvedena do příslušné místnosti bloku 20, tam usazena na židli a dvěma pomocníky kata z řad vězňů přidržována. Pravá ruka upažena, levá vzpažena, aby se napnula hruď. Zdravotník pak píchne dlouhou jehlu přímo do srdce. Vězeň do 15 vteřin upadá do kómatu.
Nejaktivnějším aplikátorem fenolových injekcí je osmatřicetiletý SS-oberscharführer Josef Klehr, který k tomu má vyhrazenu speciální místnost v nemocničním bloku 20 v Auschwitz I. Vězni se svlékají v přilehlé umývárně, pak jsou vražděni ve speciální místnosti injekcí a jejich mrtvoly odtaženy přes chodbu do protější místnosti. Odtud putují do krematoria. Klehr se chlubí tím, že dokáže zabít i tři vězně za minutu, někdy využívá i dvě stoličky, aby neztrácel čas. Často také jezdí v sanitním voze k Bunkerům, tam sype Cyklon B z plechovek do plynových komor.
Dalšími, kteří aplikují fenolové injekce, jsou esesáci ve funkci sanitářů, pětatřicetiletý Herbert Scherpe a čtyřicetiletý Emil Hantl. Jelikož jsou velmi zdvořilí, vždy pozdraví a odzdraví, mezi vězni jsou považováni za slušné vrahy.
Doktor Schuman později vymyslí i značku T.M., která je značně morbidní ironií. Znamená „Therapia Magna Auschwitzcience“, nebo-li „Velká léčba Osvětimská“. Tak tento lékař označuje vězně, určené do plynové komory. Značka se stane posléze běžně používanou.
Na bloku 20 tábora Auschwitz I. dochází k popravám selektovaných vězňů fenolovými injekcemi. Ty aplikuje Josef Klehr. Jedním z jeho pomocníků je i vězeň Jean Weiss, který musí při popravě podržet svého otce. Druhého dne je zničený a Klehr se ho zeptá, co se mu stalo. Když mu poví o popravě otce, sanitář mu odvětí, že kdyby mu to řekl, jeho otce by ušetřil. Když se po válce soudce při výpovědi Weisse zeptá, proč mu to tedy neřekl, tázaný zkonstatuje, že se bál, že by ho Klehr posadil vedle táty.
Od ledna 1943 dochází ke stále častějšímu zabíjení dětí fenolovými injekcemi. Jde o děti, které jsou z různých důvodů načas přijati do tábora, a je rozhodnuto o jejich likvidaci.
