Historie
Jako plynová komora je poprvé použito přestavěné selské stavení, nazývaný podle barvy neomítnutých cihel „Červený domek“ nebo také Bunker I. Dochází v něm ke zplynování skupiny židovských obyvatel z Horního Slezska. Ve dvou komorách je možné naráz zabít až800 osob. Mrtví jsou pohřbívání do hromadných hrobů na přilehlé louce, tam jsou vykopány velké jámy, které pojmou až tisíc těl. Začíná se rodit systém masového vraždění.Po příjezdu deportovaných nejprve proběhne selekce, kdy na práci do tábora jsou vybráni zdraví muži a ženy a také odrostlejší děti. Většinou jde o muže ve věku 16 až 45 let, u žen rozhoduje jejich vztah k dětem. Pokud je nechtějí opustit, umírají s nimi, do plynu také putují těhotné ženy. A spolu s nimi všichni, kdo neprošli selekcí, tedy příliš staří, příliš mladí a také slabí a nemocní.Zpočátku jsou lidé naháněni do plynových komor oblečení, což se po krátké době změní. Svlékání mrtvol není snadné, oblečení je poničené a znečištěné. Také svlékání obětí zabírá čas. Nazí lidé jsou navíc pokornější. Tak je postupně vytvořen manuál, podle kterého vraždění probíhá až do října 1944, kdy jsou zplynovány poslední oběti.Nacisté lidi lhaním přesvědčí, že se jdou dezinfikovat před vstupem do tábora, na nádvoří krematoria, před bunkry a později ve svlékárnách je donutí se svléknout donaha a pak odejít na smrt. Často tak celá akce probíhá v klidu, nacisté jsou milí, zdvořilí a pozorní, dokud nejsou vzduchotěsné dveře uzavřeny.Umírání trvá většinou od pěti do patnácti minut, podle počtu osob, vhozených krystalů Cyklonu B a teploty, na odpařování krystalů musí být 27 stupňů Celsia.V komoře nastává panika, silnější ušlapou slabší, mnozí jsou pokousaní, podrápaní, mají ze zoufalství vyrvány vlasy, na zemi se nachází krev, zvratky, exkrementy. Těla jsou doslova propletena. Když plyn začíná lidi dusit, všichni hrozně křičí, někteří volají „Šma Izrael“, což je modlitba smrti. Silnější se chtějí dostat ke stropu a ke dveřím, tak lezou po těch slabších. Ti
jsou někdy doslova rozšlapáni. Mrtví jsou většinou pokáleni, načernalí, černomodří či červeně zabarvení, někteří krvácejí z nosu. Většina dětí je doslova přimknuta ke svým rodičům, matky mnohdy své malé potomky sami křečovitě svírají. Není jednoduché těla od sebe oddělit. Mnozí mají zkrvavené prsty a ulámané nehty, jak škrábali do dveří či do stěn.Na zemi je nacházejí výkaly, krev, moč a zvratky, někdy i zlaté předměty, prsteny či drahokamy, které původně měli umírající schovány ve svých tělesných otvorech.Po otevření a odvětrání komor dochází k vytahování avytěžování mrtvých. Jsou jim prohledávány tělesné dutiny, zda tam nemají ukryté cennosti, jsou jim trhány zlaté zuby, odebírány prsteny a náušnice, stříhány vlasy.Po uklizení a vymytí je místnost připravena na další oběti. Někdy jsou zakrvácené stěny vybíleny a do prostoru rozprášena vůně. Obojí má zakrýt stopy po minulé masové vraždě.Zplynování v prvé fázi řídí dvojice esesáků Maximilian Grabner a šestatřicetiletý SS-Obersturmführer Franz Hössler.
Březen až červen
Je rozhodnuto, že již nepotřebný Bunker I. bude stržen. Strženy budou také svlékárny u Bunkeru II., ale ten samotný zůstane jen odstavený. Ještě jednou do dějin vyhlazování Židů zasáhne, stane se tak o rok později.Asi 300 členů sonderkommanda od Bunkerů je již zapracováno, proto jsou pro vyhazovací proces důležití a tak nebudou zlikvidováni. Naopak jsou postupně převáděni k nově otevíraným krematoriím. Jedná se s nimi o poznání lépe než s běžnými vězni, mají jistá privilegia. Ale všichni vědí, že mají být nakonec jako nežádoucí svědci také zavražděni.
